Koho pozvat na pohřeb a jakým způsobem?
Pokud se rodina rozhodne vypravit smuteční obřad, je podstatné zvážit, koho chce na pohřeb pozvat. Tento faktor by měl totiž hrát důležitou roli při výběru obřadní síně. Pro obřady v rodinném kruhu jsou vhodné malé obřadní síně či kaple, které nabízejí intimní atmosféru rozloučení a mají kapacitu k sezení kolem dvaceti míst. Naopak pokud chtějí možnost posledního rozloučení pozůstalí nabídnout široké rodině, přátelům, známým či kolegům z práce i s předpokládanými doprovody, je vhodné vybrat velkou obřadní síň s kapacitou nad sto míst.
Když se vypravitel pohřbu na velké rozloučení necítí, je to naprosto v pořádku. Na parte je pak vhodné napsat, že rozloučení proběhne v úzkém rodinném kruhu. O místě a datu konání obřadu je pak nutné zvané informovat jednotlivě a termín obřadu přizpůsobit časovým možnostem nejbližších.
Alternativ rozloučení je kromě tradičního pohřbu ve smuteční síni mnoho a vždy doporučujeme tento fakt při plánování zvážit. Obřadů může být také více, například jeden komorní s rakví a druhý otevřenější při rozptylu popela či naopak. Vždy je důležité brát v potaz emoce a přání nejbližší rodiny, což se může odrážet i na tom, koho a jaké množství lidí chtějí pozvat. Pokud zesnulý před smrtí na toto téma vyslovil konkrétní přání, je vhodné jej respektovat.
Smuteční oznámení
Tradiční pozvánkou na obřad je odeslání smutečního parte s přesným časem a místem konání pohřbu. S předstihem se zasílá poštou, dnes je však oblíbeným způsobem odeslat parte hromadně pomocí emailové komunikace. U blízkých členů rodiny a přátel je vhodné informovat se o účasti také telefonicky, čímž se eliminuje situace, kdy by dopis nepřišel včas nebo by pozvaní zprávu přehlédli. Pokud chce rodina pozvat širší skupinu lidí, na které nemá přímé kontakty, je vhodné pověřit tímto úkolem osobu v čele skupiny, například vedoucího v práci či sportovního spolku. Dříve se smuteční oznámení typicky umisťovalo do novin a na tabule u městských úřadů či hřbitovů. Dnes mohou podobnou službu sehrát sociální sítě, kde lze parte sdílet.
Text bývá na smutečním oznámení umístěn uprostřed stránky. Většinou je krátký a obsahuje jen několik důležitých informací.
Každé parte by mělo jako první poskytovat informaci o tom kdo, kdy a z jakého důvodu zemřel.
Následuje informování o čase a místě posledního rozloučení. K tomuto bodu je dobré zahrnout i informaci o typu smutečního obřadu, jestli se budou účastnit pouze nejbližší rodinní příslušníci nebo jestli jsou zváni i přátelé a známí.
Po detailech o obřadu navazuje zmínění nejbližších pozůstalých většinou ve formě vztah k zesnulému a křestní jméno (např. dcera Kateřina).
Pokud o to máte zájem, můžete na konec oznámení přidat adresu, na kterou je možné posílat písemné kondolence či květiny. Není to však nutné.
Co je to nekrolog?
Nekrolog je tzv. rozšířenou variantou parte. Je možné se do něj více rozepsat o tom, jakou měl zesnulý povahu, jakých dosáhl úspěchů, a jaký vliv měly jeho činy na rodinu, blízké a okolí.
Napsat nekrolog není nutností, pokud ho ale máte, je možné ho nechat vytisknout v lokálních novinách nebo ho vyvěsit na nástěnku společně se smutečním oznámením v místě, kde se bude konat poslední rozloučení.
Smuteční řeč, kdo ji má pronést a jak ji napsat?
Smuteční řeč je proslov, který během smutečního obřadu pronese vybraný řečník. Jejím cílem je společně s účastníky pohřbu zavzpomínat na zesnulého a připomenout si významné události a úspěchy, kterých za svůj život dosáhl. Příprava smuteční řeči je velmi důležitá, ale ještě než s ní začnete, je třeba si vyjasnit tři hlavní otázky - kým, jak a kdy bude pronesena.
Kdo může smuteční řeč pronést?
Člen rodiny nebo blízký
Neexistuje pravidlo, které by určovalo, kdo musí tento projev pronést. Je tedy jen na vás, jak se v rodině domluvíte. Možná zesnulý zanechal závěť, ve které se formou posledního přání zmínil, koho si přeje mít na pohřbu jako řečníka. Pokud ne, je dobré zvolit někoho, kdo zesnulého dobře znal a nebude mít problém projev pronést. Jedná se totiž opravdu o vypjatou chvíli a i zkušení řečníci někdy mívají problém řeč srozumitelně a jasně přednést.
Více řečníků
Možností je i zvolení více řečníků, kteří se postupně vystřídají. Je to ale o něco složitější na organizaci a přípravu. Je nutné, aby si všichni řečníci spolu předem své projevy prošli a předešli tak opakování stejných vět či faktů. Také je potřeba určit jejich pořadí tak, aby vzhledem k obsahu dávalo smysl pro zbytek účastníků.
Profesionální civilní řečník
Od zřizovatele pohřbu často dostanete možnost přednesu smutečního projevu od profesionálního řečníka. Výhodami této volby jsou bezpochyby zkušenosti s veřejným mluvením, bude mluvit pomalu, klidně a bez zadrhávání. Také jeho vystupování a oblečení bude profesionální. Nevýhodou je, že projev nejspíš nebude působit příliš osobně.
Farář či kněz
Pro křesťansky založené rodiny je farář vhodným průvodcem obřadu. Nahradí funkci civilního řečníka či obřadníka, kteří mají při civilních obřadech na starosti přednes smuteční řeči. Celému pietnímu aktu dodá duchovní rámec a je schopen přinést rodině i vhodnou útěchu formou rozhovoru před obřadem či po něm. Rodina si může do obřadní síně pozvat faráře, kterého zesnulý znal. Možné je také využít služeb duchovních, s kterými dané krematorium či pohřební služba spolupracují.
Jak vybrat hudbu na pohřeb?
Při vybírání hudby na smuteční obřad je důležité zvážit několik faktorů. Prvním z nich, který výběr ovlivňuje nejvíc, je místo, kde se bude obřad konat. Pokud je místem konání kostel či jiné uzavřené prostory, jsou většinou uzpůsobené pro reprodukování hudby. Pokud je místo obřadu méně tradiční, bude možná potřeba zařídit reproduktory připojené na přehrávač nebo mobilní telefon.
V kostelech a některých krematoriích je možné zvolit hudbu živou, hranou na varhany. Pokud máte zájem o živou hudbu i mimo kostel, je možné sehnat pohřební kapelu nebo samostatného muzikanta, který bude hrát například na housle či flétnu. S tím vám běžně pomůže vaše pohřební služba. Stejně jako u jiných prvků, které je na pohřeb třeba zařídit, tak i hudba je otázkou peněz a například živá kapela se znatelně promítne do rozpočtu.
V neposlední řadě je důležité, pro koho je obřad pořádán. Pokud měl zesnulý nějaká přání, která sdílel v závěti, s vámi nebo jakkoli jinak, je třeba je respektovat. Stejně tak je vhodné zahrát hudbu nebo konkrétní píseň, které měl zesnulý v lásce, pokud o tom víte.
Výběr oblečení k poslednímu odpočinku
Oblíbené šaty, fotbalový dres, oblek na míru nebo smuteční rubáš? Výběr oblečení pro poslední obřad milované osoby je součástí starobylé tradice, která nám může pomoci v procesu truchlení.
Přání zesnulého
Někdy je již připraven plán. Mnoho lidí si před smrtí samo vybere oblečení na svůj pohřeb. Jiným slouží jako vodítko kulturní nebo náboženská tradice.
Pokud váš blízký zanechal pokyny, co by si přál mít na sobě, snažte se jimi řídit. Někteří lidé zanechávají nenápadné ukazatele, jako je oblečení odložené ve skříni.
Když je volba na vás
Mimo náboženské a tradiční ohledy neexistuje mnoho pravidel, jak obléci svého blízkého na pohřeb. Zde je několik návrhů, které vám pomohou tento úkol zvládnout:
Zvažte životní styl. Oblékal se váš blízký rád? Nebo dával přednost roztrhaným tričkům a motorkářským botám? Někdo by mohl zvolit ležérní splývavé letní šaty někdo naopak svou formální vojenskou uniformu. Pokud máte představu o tom, jak vystihnout styl vašeho blízkého, nedělejte si příliš velké starosti s dokonalostí.
Dbejte na praktičnost. Někdy osobní styl vašeho blízkého inklinoval k příliš odhalujícímu nebo pevnému, těsnému oblečení. Tyto oděvy se na poslední cestu příliš nehodí. Horní díl by měl zakrývat klíční kosti a určitě se vyhněte přiléhavému oblečení, které není vysoce elastické.
Zkuste najít správnou velikost. Nemoc a zranění mohou ovlivnit, jak bude oblečení vašemu blízkému sedět. Pokud si nejste velikostí jisti, poskytněte pohřební službě možnosti.
Pokud nemáte možnost najít nebo pořídit žádné vhodné šaty, pohřební roucha a rubáše jsou navrženy tak, aby byly důstojným a snadným řešením. K dispozici je má každá pohřební služba.
Doplňky a šperky
Zahrňte osobní doplňky a věci denní potřeby, které váš blízký běžně nosil, jako jsou například brýle, paruka, ponožky a spodní prádlo. Boty je možné nachystat také, většinou už ale není možné je obout, není to tedy nutnost. Pokud je pracovníkům pohřební služby předáte, položí je do rakve k nohám zesnulého, aby byl jeho oblek kompletní.
K šatům je možné přidat také šperky či oblíbené předměty, fotografie, plyšové hračky nebo například dečku. Cokoli, o čem jste přesvědčeni, že by měl váš blízký rád u sebe na jeho poslední cestě.