Pozůstalost je celé jmění vašeho blízkého. Jde o souhrn veškerého majetku a dluhů, které se zjišťují během dědického řízení. Do majetku v pozůstalosti patří tedy vše, co váš blízký vlastní, ať už jsou to nemovitosti, pozemky, movité věci, jako například auto, kolo, elektronika, nábytek a vybavení domácnosti. Dál do pozůstalosti patří také historické předměty, umělecká díla a sbírky. Mimo hmotný a nehmotný majetek spadá do pozůstalosti samozřejmě také majetek finanční, to znamená veškeré prostředky na bankovních účtech, hotovost, cenné papíry atd.
Jak najít právníka?
Pokud jste se rozhodli, že pro vás bude lepší, abyste pro hladší průběh dědického řízení využili služeb právníka, je několik možností, jak právníka najít či vybrat. Nejlepší možností je spolupráce s rodinným právníkem, jelikož ho už znáte, máte v něj důvěru a případ pro něj nebude úplně cizí. Pokud ale rodinného právníka nemáte, poradíme vám, jak právníka vybrat, když začínáte hledat úplně od nuly.
Kde hledat?
Doporučení od známých
Vždy se zkuste nejdříve zeptat vašich přátel a známých, jestli nemají osobní zkušenost s nějakým právníkem ve vašem okolí. Můžete tak získat cenné kontakty na kvalitní profesionály nebo se naopak dozvědět, na koho se raději neobracet.
Pokud dostanete kontakt na konkrétního právníka, zjistěte nejdříve, jestli mezi jeho obory patří i zastupování v dědickém řízení. Někteří právníci se specializují jen na určitá odvětví práva. Je proto lepší, než si s ním sjednáte schůzku, najít si jeho webovou stránku a přečíst si o něm více informací nebo mu přímo zavolat a zeptat se, zda dědická řízení patří do jeho odbornosti.
Hledání na internetu
V případě, že se nemáte na koho obrátit na základě doporučení, je nejjednodušší cestou hledání na internetu. Opět se vždy snažte první hledat, jestli daný právník zajišťuje i zastupování v dědickém řízení. Pokud to nemá uvedené na webových stránkách, nebojte se mu zavolat nebo napsat e-mail, kde ve stručnosti popíšete vaši situaci a zeptáte se, zda by byl vhodným právníkem/advokátem pro vás.
Při hledání věnujte velkou pozornost také recenzím, které najdete buď přímo na webu právníka nebo na Googlu.
Kolik právník stojí?
Než si s právníkem domluvíte první schůzku, informujte se i o jeho cenách. Každý právník má cenový systém nastavený jinak. Někteří si za svůj čas účtují podle hodin, jiní mají stanovenou cenu pro každý případ. Po telefonu nebo e-mailu by vám ale každý právník měl schopný sdělit alespoň rámcovou cenu, pro lepší představu toho, kolik vás celý proces bude stát.
Potřebuji právníka na dědické řízení?
Dědické řízení postihne každého z nás. Dědické řízení probíhá v notářské kanceláři, tedy u notáře, kterého si nevybíráte Vy jako dědic, ale kterého pověří dle přesně daných pravidel soud. U většiny dědických řízení je přítomnost advokáta nebo právníka pravděpodobně nadbytečná, ale stále více a více se objevují případy, kdy zastupování dědice advokátem je zcela nezbytné.
Obzvlášť složité případy nastávají v okamžiku, kdy je dědiců více a nemohou se dohodnout na rozdělení dědictví, zvláště za situace, kdy smrt přijde náhle a zesnulý nepamatoval na napsání své poslední vůle. Dochází k rodinným soubojům, které obnovují dávno zapomenuté spory a rodinné křivdy. Nebo naopak zesnulý na sepsání poslední vůle pamatoval, ale – ať již vědomě či nevědomě – v takové poslední vůli vás opomněl jmenovat a majetek odkázal mnohem vzdálenějším příbuzným či pouhým známým.
Někdy také takováto poslední vůle nebývá zcela jednoznačná, určitá, srozumitelná, mohou být nejasné až podezřelé i okolnosti, za jakých se sepisovala. Může se Vám dokonce stát, že vás vaši rodiče výslovně ve svém posledním pořízení vydědí, tedy vyloučí z možnosti po nich dědit, a to z důvodů často nepravdivých či zkreslených. Pak se otevírá prostor k prosazení svého práva na dědictví. Pokud neznáte svá práva či je neumíte prosadit, může se vám snadno stát, že zkušenější či informovanější dědic, často zastoupený advokátem, získá na váš úkor nezaslouženou majetkovou výhodu. Mnoha takovým situacím lze čelit a je v nich rozhodně na místě se na právníka obrátit.
Ne všichni odcházíme z tohoto světa jako majetní. Může se stát, že náš příbuzný byl chudý a nezbude po něm z právního hlediska téměř nic, pak si ale musíme dát o to větší pozor: musíme si ohlídat, aby dědictví nebylo zatíženo naopak nepěkným dluhem, například na platbách sociálního, důchodového a zdravotního pojištění, vůči svým obchodním partnerům, za poplatky na bydlení, telefon, pobyt v nemocnici apod.
S účinností nového občanského zákoníku od 1.ledna 2014 dědicům nyní hrozí, že od svého předka „zdědí“ povinnost uhradit dluh i nad rozsah skutečně nabytého dědictví. Dědic se přesto může bránit. Kromě základní možnosti, kdy dědictví odmítne, může například požádat včas o takzvaný soupis pozůstalosti.
Pokud jsou tedy vztahy ve vaší rodině dobré a měli jste i hezký vztah se zesnulým, byla by z největší pravděpodobnosti přítomnost právníka zbytečná. Pokud jste ale v některé z výše uvedených situací, je dobré nechat se během dědického řízení zastoupit.
Co dělá notář?
Během dědického řízení, nebo také řízení o pozůstalosti, vystupuje notář v roli soudního komisaře.
Řízení o pozůstalosti vede soud. Úkony soudu v řízení o pozůstalosti provádí jako soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil.
Dědické řízení zahajuje příslušný soud zpravidla bez návrhu na základě oznámení učiněném matričním úřadem o smrti fyzické osoby. Na návrh je řízení zahájeno, jen jestliže je z něho patrno, že si navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic.
Notář provede předběžné šetření, v němž provede všechny potřebné úkony pro zjištění stavu zůstavitelova jmění a pro zjištění dědiců, odkazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, o jejich práva a povinnosti v řízení jde. Notář také zjistí z evidence právních jednání pro případ smrti, zda jsou v něm evidována právní jednání nebo jiné právní skutečnosti (zejména závěť, dědická smlouva, apod.), které mají význam pro řízení a pro rozhodnutí o pozůstalosti. Každý, kdo zná skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, je na výzvu notáře sdělí. Každý, kdo má u sebe pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo jinou listinu významnou pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, ji na výzvu vydá soudu. To neplatí, jde-li o listinu přijatou do notářské ústavy, jejíž stav a obsah zjišťuje notář, který ji má v úschově. Listina bude vrácena, jakmile nebude pro řízení potřebná.
Notář vyzve každého, o němž lze mít za to, že je zůstavitelovým dědicem, o jeho dědickém právu a poučí ho o tom, že může dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky odmítnutí dědictví. Má-li se za to, že je zůstavitelovým dědicem někdo, kdo dosud nebyl notářem o svém dědickém právu vyrozuměn, může do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti uplatnit své právo u soudu písemně nebo ústně do protokolu. Notář vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítlo nebo zaniklo-li jim právo dědictví odmítnout.
Notář k projednání věci nařídí jednání, které je neveřejné, a předvolá k němu dědice zůstavitele, vykonavatele závěti a další účastníky, o jejichž práva nebo povinnosti při jednání půjde, jakož i jejich zástupce a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba. Účast na jednání bude umožněna i účastníku řízení, i když k němu nebyl předvolán.
Notář vydá rozhodnutí o dědictví, v němž zejména potvrdí nabytí dědictví včetně případného rozdělení pozůstalosti mezi více dědiců.
Nezanechal-li zůstavitel žádný majetek patřící do pozůstalosti, soud řízení zastaví. Zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, notář vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví.
Notáři, který vykonává funkci soudního komisaře v řízení o pozůstalosti, náleží odměna podle notářského tarifu. Základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o pozůstalosti je obvyklá cena majetku v pozůstalosti.
Kolik stojí dědické řízení, jaká je dědická daň
Za vyřízení dědictví si notář nemůže říci jakoukoliv částku, odměna je pevně stanovená vyhláškou. Zásadním vlivem na cenu je hodnota převáděného majetku notářem.
Příklad
Například za řízení, kde se vypořádává majetek ve výši 500 tisíc korun, dostane notář 6 800,- korun + DPH. V případě dvou milionové hodnoty to bude 16 300,- korun + DPH, u pěti milionů 23 300,- korun + DPH. Maximální odměna činí 38 300,- korun + DPH. Částku hradí dědicové podle poměru toho, jakou část dědictví nabyli. Je jasné, že notář nebude pracovat zadarmo, proto se i ve chvíli, kdy je hodnota převáděného majetku téměř nulová, platí poplatek minimálně 1 000,- korun.
Základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o pozůstalosti je obvyklá cena aktiv pozůstalosti.
Pomoc mediátora v problémech při dědickém řízení
O dědictví je vhodné v rodině hovořit ještě za života zesnulého. Majetek by měl být rozdělen spravedlivě a především právně platně v daných procentech. Je vhodné poradit se s odborníky na závěti, notáři či právníky. Přestože závěť a její obsah závisí na jednom člověku, po kterém se bude dědit, je třeba brát v potaz také rodinné vztahy. Totéž platí i po dědickém řízení po smrti zesnulého. V případě, že se rodina nemůže dohodnout a situace se vyostřuje, obrovskou roli může sehrát mediační sezení.
Mediace je smírné, mimosoudní řešení sporů, kde nestranná třetí osoba pomáhá sporným stranám s vyjednáváním a hledáním řešení jejich konfliktu. Jde o dobrovolný, soukromý, důvěrný a neformální postup, jehož výstupem je dojednání dohody, která spor ukončí. Jsou to tedy strany sporu, kdo rozhoduje o výsledku. Během mediačního řízení jsou slyšeny názory a potřeby všech stran konfliktu a následně je hledáno konsensuální a konstruktivní řešení. Výstupem z mediace je mediační dohoda, což je smírné, efektivní a trvalé řešení, které navíc udržuje a zlepšuje vzájemné vztahy původně sporných stran. Z mediace nikdo neodchází jako poražený, všechny strany jsou vítězi, protože se jim s pomocí mediátora podařilo pochopit jejich rozdílné potřeby a k oboustranné spokojenosti vyřešit složitou situaci - problém, jenž mezi nimi vyvstal a ohrozil jejich dosud dobré vztahy. Cílem mediace je nalezení takového řešení, které bude nejlépe odpovídat potřebám a zájmům jednotlivých stran, řešení, jež bude jako dohoda znesvářených stran postaveno na jejich vzájemné kooperaci. Snahou mediace, na rozdíl od řízení před soudem, není nalezení a označení viníka ani nalezení objektivní pravdy.
Jedno mediační jednání obvykle probíhá v délce 3 hodin. Princip dobrovolnosti procesu zajišťuje, že mediaci mohou strany ukončit kdykoliv si přejí a také rozhodnout, zda chtějí pokračovat i v dalších mediačních jednáních. Často se totiž stává, že počet témat k prodiskutování a proces vybrání efektivního řešení vyžadují více mediačních jednání.
Mediace má daný postup: všichni sedí u kulatého stolu, nejdříve mluví lidé k mediátorovi (střídavě a postupně) a mediátor sleduje, s čím přicházejí, co potřebují a na čem jim záleží. Pokouší se nalézt témata k řešení, která zapisuje na papír, který všichni vidí. Teprve poté může nastat situace, že strany hovoří k sobě navzájem, kdy zdůrazňují, co se dozvěděly nového. V momentě, kdy se mediátor ujistí, že obě strany plně chápou nejen svou situaci ale i situaci toho druhého, je možné přistoupit ke konstruktivnímu hledání řešení k jednotlivým tématům. Před koncem mediace se efektivní a všem vyhovující řešení vybírá a zapisuje do dohody.
Mediátor je speciálně vyškolený člověk, který pomáhá řešit závažné spory, vyjednávání a řešení konfliktů. V rámci mediace poslouchá a vnímá všechny strany sporu a pátrá, jaké jsou jejich skutečné potřeby a motivace. Úkolem mediátora je dbát na to, aby každá ze stran dostávala dostatečný (nikoli naprosto stejný) prostor k vyjádření, neutralizovat výroky každé ze stran, případně je přeformulovat podle jejich smyslu. A to zejména s cílem umožnit zúčastněným stranám se slyšet navzájem a společně probrat, co je přivedlo. Mediátor nerozhoduje, kdo má pravdu a kdo ne, mediátor nenavrhuje žádná řešení. Úkolem mediátora a cílem mediace je pomoci účastníkům mediace v nalezení takového společného řešení jejich problému, které bude pro obě strany sporu spravedlivé a smysluplné. Mediátor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s přípravou a výkonem mediace.