Zemře-li někdo blízký, může být jedním z vašich prvních úkolů oznámit tuto zprávu blízkým přátelům a rodině, kteří o jeho úmrtí ještě nevědí.
To, co každému z nich řeknete, se bude lišit, stejně jako jejich reakce. Připravte se emocionálně na to, že to budou obtížné rozhovory. Truchlení je velmi složitý proces a může vyvolat celou škálu reakcí.
Kontaktování nejbližších
Ideální je dát - co nejvíce pozůstalým je to možné - vědět osobně, abyste se mohli navzájem podpořit a utěšit. Další možností je zavolat jim. Ať už váš blízký zemřel náhle, nebo po dlouhé nemoci, je nejlepší, když tuto zprávu sdělíte jednoduše. Pokud můžete, mluvte jasným a klidným hlasem. Nevyvíjejte na sebe příliš velký tlak, abyste poskytli všechny odpovědi.
Pokud se vámi oslovený člověk chce kromě vyjádření soustrasti podělit i o milou vzpomínku, vyslechněte ho. Pokud se rozpláče a řekne něco nemístného nebo dokonce urážlivého, přejděte to bez komentáře. Ačkoli vás možná přepadne instinkt bránit se, zadržte nutkání reagovat negativně. Neexistují žádná pravidla, jak truchlit. Pokud si nejste jisti, co chcete říct, nebojte se použít poznámky. Vaše sdělení by mělo být přímé. Nechcete se o novinku podělit po pěti minutách rozhovoru. Místo toho začněte slovy: "Mám smutnou zprávu," a pak pokračujte jednoduchým a výstižným způsobem.
Nezapomeňte naslouchat a nevytvářejte si domněnky o tom, co druzí cítí. Přijměte vedení od osoby na druhém konci telefonu.
A nakonec nedovolte, aby hovory trvaly příliš dlouho, což by vás mohlo velmi rychle vyčerpat. Lidé budou chtít vědět, kdy a kde se bude pohřeb konat, a sdílení těchto informací je vhodným způsobem, jak rozhovor uzavřít. Pokud tyto informace ještě nevíte, zeptejte se dotyčného, jakou cestou si přeje být o termínu konání rozloučení informován.
Jak mluvit o úmrtí s dětmi?
Dětem je důležité podávat informace o smrti pravdivě a odpovídat na jejich otázky, přestože mohou být přímé a pro dospělého nepříjemné. Není vhodné používat slovní eufemismy, které mohou být nejasné, například že dotyčný usnul či odešel. Nejen že přožívají ze smrti zmatek stejně jako dospělí, ale obvykle navíc trpí negativními pocity ze změny chování ostatních osob v rodině, které se snaží své emoce zakrývat, proto mohou působit odtažitě. Děti do čtyř let vnímají smrt jako dočasný stav a nechápou, proč jsou vylučovány z rodinných rituálů a účasti na pohřbu. Starší děti smrt vnímají a zajímají je záležitosti spojené s tělem. Díky zvýšené fantazii si dítě může situaci odůvodnit tím, že za ni může ono samo a zažívat pocity viny. Obzvlášť mladí v pubertálním věku jsou citově velmi náchylní ke vzniku panických úzkostí a strachů, silných psychických bolestí a podobných příznaků, kdy je dobré navštívit terapeuta.
Těžkosti se mohou projevovat i na fyzické úrovni, jako letargie nebo vyčerpání, poruchy spánku nebo nepříjemné sny, ztráta chuti k jídlu, přejídání se, inkontinence moči nebo stolice, nevolnost, zvýšená teplota, ekzém nebo stejné tělesné příznaky, kterými trpěla zemřelá osoba. Mohou se objevit poruchy koncentrace pozornosti, ztráta krátkodobé nebo dlouhodobé paměti, snížení motivace, obtíže v učení. V chování truchlících dětí můžeme pozorovat návrat na nižší vývojový stupeň, úzkost při změnách denní rutiny nebo agresivní a impulzivní chování.
Pokud je dětem podána řádná opora, jsou však obvykle schopny se nové životní situaci přizpůsobit. Rodina by měla i nadále dodržovat svoje rituály a fungovat, aby dítě nemělo pocit, že běžný život skončil.
Mezi základní pravidla komunikace s dětmi o smrti patří:
naslouchání pocitům a příběhu dítěte
nelhat a být otevřený v tématu smrti
odpovídat na otázky konkrétně
nabídněte dětem možnost se zapojit do příprav pohřbu
neměňte rodinné zvyky spojené s jídlem, spánkem či tradicemi
vzpomínejme s dětmi na zesnulé
vyjádřeme lásku, bezpečí, ale i prostor být sám
žádné emoce nejsou špatné
děti se pohřbu mají účastnit
neskrývejme svoje emoce a ukažme, že je přirozené být smutný nebo plakat
Informování o úmrtí na pracovišti
když jste se s nimi možná nikdy nesetkali, kolegové vašeho blízkého byli pravděpodobně důležitou součástí jeho života. Nyní je čas bývalému zaměstnavateli sdělit smutnou zprávu, nejen proto, že to bude chtít vědět, ale také proto, že se tak často dozvíte o případných dlužných mzdách, penzijních plánech, důchodových účtech a dalších důležitých informacích.
Navázání kontaktu
Ať už váš blízký v době svého úmrtí ještě pracoval, nebo byl v důchodu, je dobré navázat kontakt s danou společností.
Pokud náhodou víte, kdo byl přímým nadřízeným vašeho blízkého a stále ve společnosti pracuje, oslovte nejprve jeho. V opačném případě se obraťte na personální oddělení společnosti, budou vám schopni buď sami pomoci, nebo vás nasměrují na osobu, která to dokáže.
Pokud se vám nedaří s konkrétní osobou spojit, zavolejte nebo napište e-mail hlavnímu kontaktnímu pracovníkovi společnosti. Ve většině případů budou velmi vstřícní a nabídnou vám, že za vás dají vědět zbytku kanceláře a dokonce i bývalým spolupracovníkům.
Pokud víte o spolupracovnících, se kterými měl váš blízký osobnější vztah a chtěli byste je oslovit jako první, začněte u nich. Jen jim nezapomeňte dát vědět, že s firmou jako takovou budete mluvit sami. Tedy samozřejmě pokud si nepřejete, aby to dali zbytku firmy vědět oni.
Informování mailem
Když vám zemře někdo blízký, může být vaším úkolem informovat o jeho úmrtí kolegy a známé. Pro tuto méně známou skupinu lidí může být ideální e-mail.
Ačkoli ručně psaný vzkaz může působit zdvořileji a uctivěji, nemělo by toto oznámení čekat na tradiční doručení poštou. Pokud je ovšem dotyčná osoba starší a nepoužívá e-mail, pak může být dopis jedinou možností.
Měli byste být schopni shromáždit e-mailové adresy z počítače či telefonu vašeho blízkého nebo případně od lidí, jejichž kontaktní údaje již znáte. Můžete také poslat e-mail všem organizacím, kterých byl váš blízký členem.
Co a jak do e-mailu napsat
E-mail začněte formálním pozdravem a jménem dotyčné osoby. Nezáleží na tom, zda se jedná o člověka relativně cizího nebo vašeho blízkého přítele - určitá míra formálnosti je v této situaci uctivá.
V prvních několika větách, tedy těch, ve kterých informujete o úmrtí, zvažte, jak byste chtěli být ve stejné situaci oslovení vy. Jaká slova by vás potěšila? Jaké věty by vyjadřovaly, že jde o bolest, kterou prožíváte všichni společně? Na volbě slov záleží. Pokud znáte přesný vztah, který měl váš blízký k příjemci e-mailu, zmiňte se o tom. Poukažte na to, jak byl dotyčný pro zesnulého důležitý a jaké měli štěstí, že se znali. Místo toho, abyste rovnou řekli, že chápete jejich bolest, šok a zmatek, je často lepší zmínit, že smrt vašeho blízkého je velkou ztrátou pro všechny, kteří ho znali. Ačkoli byste neměli cítit potřebu uvádět konkrétní podrobnosti o smrti vašeho blízkého, jedna nebo dvě věty o tom, jak zemřel - například "po dlouhém boji s rakovinou" - uleví jejich zvědavosti a v ideálním případě zabrání tomu, aby vám odepsali na e-mail s množstvím otázek. Pokud byl pohřeb již naplánován, nezapomeňte tuto informaci do e-mailu zahrnout také.
Přestože většina obsahu e-mailu bude pro všechny stejná, budete jej chtít zkopírovat a odeslat zvlášť každému příjemci. Pokud máte e-mailovou adresu pouze pro jednoho člena skupiny, například pro kolegy nebo zájmovou skupinu, kterou pravidelně navštěvoval, požádejte příjemce, aby ji přeposlal ostatním členům této komunity.