Dagmar Andresová

Querida Dasa, en la Agregaduría de Educación de la Embajada de España en Praga nos sentimos apenados al conocer la noticia de tu fallecimiento. Sirvan estas palabras para agradecerte tu labor docente y tu contribución a la enseñanza y difusión de la lengua y cultura española. Sabemos que lo hacías con mucha dedicación y cariño, y que por ello, dejas muchos discípulos detrás de ti. Por favor, recibe desde aquí nuestra más profunda admiración y sigue inspirándonos en el futuro.

Vážená Dášo, velice nás zarmoutila zpráva o Tvém odchodu, a proto bychom Ti jménem Oddělení vzdělávání při Velvyslanectví Španělska rádi poděkovali za Tvou pedagogickou činnost a za přínos v oblasti výuky a šíření španělského jazyka a kultury. Věnovala jsi se své práci s nasazením a láskou, kterou jsi předala mnoha svým žákům. Přijmi prosím náš nejhlubší obdiv a zůstaň naším vzorem i nadále.

Milá Dášo, vždycky jsem chtěla být před tabulí jako Ty, byla jsi mým vzorem, inspirací. Chtěla jsem mít Tvoji energii, vytrvalost, dychtivost a laskavost. Byla jsi báječná učitelka a kolegyně. Děkuju. Daniela Marešová

Milá Dášo, je mi to moc líto. V těchto dnech se mi pořád vracejí vzpomínky na to, jak jsme se v červenci roku 1992 seznámily v letadle cestou na letní kurz pro učitele španělštiny pořádaný madridskou universitou Complutense. Hned mi imponovala tvoje opravdovost, upřímnost, rozhled a zaujetí naším společným oborem. V Madridu jsme spolu často trávily i volný čas; tolik jsme toho nachodily a navštívily. Byl to rok pětistého výročí objevení Ameriky a bylo nám to připomínáno na každém kroku. S úsměvem jsme tak překonávaly rozkopané ulice centra města, kde se rekonstruovalo plynové potrubí; s pochopením jsme odešly od Muzea Ameriky, které bylo zavřené pro rekonstrukci; a toho roku jsem neviděly ani Picassovu Guerniku, protože se chystalo její stěhování z Casónu del Buen Retiro do Muzea královny Sofie, které mělo být slavnostně otevřeno v září. Už nevím, zda jsme tehdy měly možnost zjistit, jestli se všechno do 12. října stihlo. Asi ano, kromě našich sdělovacích prostředků se v těch dobách v Praze daly koupit španělské noviny a u vás ve škole jste už měli mladé španělské kolegy. Párkrát jsem tě ve škole navštívila a vzpomínám na veselý ruch v kabinetu, kdy jsem od nich za pár minut pochytila i pár mně dosud neznámých obratů. Dřív jsme se vídali častěji i s našimi manželi, vzpomínám na výlet na vaši chatičku, na společnou návštěvu akustického koncertu Zuzany Navarové a Ivána Gutiérreze... Často jsi mě upozorňovala na zajímavé naučné pořady v televizi. Dodnes, když mám volbu něco se dovědět a poučit se nebo po náročném dni jen relaxovat při něčem méně náročném, vzpomenu si ta tebe. V poslední době naše kontakty téměř ustaly, a to si teď vyčítám. Nikdy na tebe nezapomenu. Alena Dekanová (Běličová)

Milá paní profesorko, jsem velmi vděčná, že jsem vás na své studijní i osobní cestě potkala. Byla jste inspirací, která zažehla moji lásku ke španělštině a hispánské kultuře. A zároveň neuvěřitelně dobrá duše s osobním zájmem o studenty. Pamatuji si, jak jste mi poslala vonný polštářek do nemocnice, vaši starostlivost, nakažlivou lásku ke všemu španělskému i osobní povídání nad kafíčkem po maturitě. I když jsme se posledních mnoho let neviděly, různé hezké vzpomínky na vás mi probleskovaly hlavou a srdcem. A bude to tak i nadále. Zapálím dnes svíčku, aby vám zářila na cestu🕯️🕊️❤️

Milá Dášo, bylo řečeno snad už všechno, a tak jen opakuji. Díky za tvůj nezměrný optimismus a neutuchající energii, prostě díky za to, jaká jsi byla a díky za to, že jsi tady s námi byla. Naďa Moučková

Milá Dášo, vždycky tam nahoře pro nás budeš a já na tebe budu vzpomínat nejen jako na milou a vstřícnou kolegyni, která mě naučila první španělská slovíčka a milovat Španělsko, ale i jako na "spolužačku šprtku", s níž jsem chodila na hodiny angličtiny, na kterých jsme se všichni hodně nasmáli a bylo nám fajn. Tak na nás dál dohlížej svým laskavým pohledem a měj se tam dobře . ❤️ Renata Trnková

Všichni prožíváme snad nejtěžší období v životě, když ztratíme milovaného člověka. Upřímnou soustrast, Hanka, Vláďa a Veronika s rodinami.

Milá Dášo, nejsem přítelkyní velkých slov, chci jen říci, že jsem tě měla moc ráda. Helena Hlaváčková

Děkuji, Dášo, že jsi tady byla. Děkuji, že jsi mi pomohla v době, kdy se pro mě zastavil svět. Byla jsi opravdu vzácný člověk, moc, moc pozdravuji nahoru. Upřímnou soustrast celé rodině. Monika Žovincová

Žalm 23,4  "I kdybych šel dolinou hluboké smrti, nebudu se bát zla, neboť ty jsi se mnou; tvá hůl a tvá opora mě potěšují."

Děkuji, Dášo srdečně za celoživotní kamarádství od základky až do teď. Na to se zapomenout ani nedá. Budeš mi velmi chybět.
Pavlovi a celé rodině: přijměte, prosím, moji upřímnou soustrast Eva

To je opravdu velmi smutná zpráva. Moc mě mrzí, že jsme se v poslední době skoro neviděly. Nedávno jsem byla v Malešicích a říkala jsem si, že by se hodilo okolo Vánoc ozvat..škoda. Upřímnou soustrast celé rodině, na rozloučení určitě přijdu,

Markéta Zieglerová (Vopařilová)

Dáša byla mimořádná osobnost a mimořádná kantorka. Jedna z mála, na nichž stálo a bude stát Gymnázium Budějovická. Nezapomněli jsme a nezapomeneme.

Milá Dášo, nevím, jak rychle chodí pošta na obláček, na kterém teď, zbavena vší bolesti a trápení, sedíš s Pavlíkem a díváš se s nadhledem na nás dolů, tak jak sis v poslední době ve chvílích nejtěžších přála. Pro jistotu jsem ti tedy řekla už dříve, jak cenný člověk jsi pro mne byla. Trávily jsme spolu celé dny od základní, přes střední, až na vysokou školu. Chodily jsme spolu na brigády, jezdily na prázdniny, lyžovat do Špindlu, prošly vysoké Tatry, projely stopem Francii… Sdílely jsme spolu malé i velké radosti, malá i velká trápení. Těch vzpomínek je tolik a zeď jenom jedna. Byla jsi, a v mém srdci pořád zůstáváš, mimořádnou osobností, která, i když ji občas osudem (?) bylo naloženo přespříliš, se nikdy nesnažila uhnout, neuměla nic ošidit, vždy jela na víc jak sto procent. Doslova ses rozdávala svým blízkým a studentům, a oni, budiž jim za to moc poděkováno, ti opláceli, a jak vidět, dál oplácejí láskou.❤️Elena

Milá Dášo, vím, a zcela chápu,že nechceš květiny, ani pláč. Ale vzpomínku - a pro mě krásnou -Ti posílám: jsou to krásné a nezapomenutelné večery u bílého vínečka s Pavlem, je to povídání nad uměleckými díly Tvých milovaných úžasných španělských mistrů,je to poděkování za trpělivé poslouchání mých smutků...a další a další vzpomínky se hrnou. Budeš mi chybět, bude tu prázdno. Ale dnes večer jsem viděla přenádherně barevnou a úchvatnou večerní oblohu a věděla jsem , že je to Tvá krásná duše,která již nyní odešla k Tvým milovaným španělským malířům a už jí nic netrápí. Poslala jsem Ti nahoru moc a moc pozdravů, a vlastně - jsi tady pořád s námi. Ve vzpomínkách. Tak jak sis to přála. Milá Dášo, ať je Ti dobře a lehce. Radka

Milá Dášo, děkujeme Ti za to, že jsme s tebou mohli strávit kus našich životů při aktivitách v POINTu i při sbírání nových vědomostí při studiu Virtuální univerzity 3. věku ČZU. Děkujeme ti za tvou projevovanou laskavost, moudrost, úsměvy, kterými jsi rozhodně nešetřila, za optimismus i ochotu vždy pomoci. V našich srdcích a vzpomínkách zůstáváš stále s námi. Helena Pospíšilová, Iva Viezanová a spolužáci studenti VU3V

Milá Dášo, moc děkuji osudu za tu možnost Tě poznat a být Tvou kolegyní. Otevřela jsi mi španělsky mluvící svět a pokusila se mě naučit španělsky. Nikdy ale nezapomenu na naši cestu do Mexika. Dokonce na to vzpomínám velmi často, i potom co už na Gybu nejsem. Třeba to, jak mám uletělo letadlo v Paříži… Ale zažili jsme toho spolu spoustu. Zůstaneš v mém srdci pořád a moc děkuji. Blanka Čonková

Dáša byla celý život pohodářka. Je nám moc líto, že odešla . Rodině držíme palce,je to moc těžké obdobi.Kondělkovi

Milá paní profesorko, byla jste nezapomenutelná. Lidská, zapálená pro svůj obor, svá. Vzpomínám na Vás jako na výbornou učitelku, a jako na kvalitního člověka. Děkujeme.

Milá Dášo, p to přidávám se se svou vzpomínkou na tebe a na roky strávené spolu v kabinetu na Gybu jako na báječnou, svědomitou kolegyni, vždy ochotnou podat pomocnou ruku. I když se po společném studiu nade cesty rozešly, jsem ráda, že jsme se zase našly a zůstaly jsme "pořád holky". Je mi to moc líto a ve vzpomínkách zůstávám s tebou. Kveta

Milá Dašo, patřilas kým nejmilejšim kolegyním. A jsem ti moc vděčná, žes mě vzala před více než 30 lety poprvé do Španělska. Tenkrát jsme si to moc užily. A díky tobě jsem se naučila aspoň trochu španělsky, i když se má hlava vzpouzela. Nezapomenu na tebe, bylas vzácný člověk Eliška Čobanova Eliška

Nikdy nezapomenu na své první setkání s Dášou Andresovou, které mi ještě na základní škole zprostředkovala paní učitelka Mirka Svěcená. Dáša se stala druhou zásadní osobou na mé cestě ke španělštině a ibero-americkému světu. V bilingvní sekci na GYBU nás mnoho dokázala strhnout a rozkrývat souvislosti světa, který bez pochyby milovala. Propojovala nás s lidmi, kteří podporovali, studovali a šířili španělskou a iberoamerickou kulturu v České republice, a posilovala mezikulturní vztahy. S. Dášou jsem také absolvovala nezapomenutelnou cestu A Las Huellas de los Moros s panem pofesorem Lubošem Kropáčkem, kde jsem se poprvé zamilovala do Granady. Ta se později stala mým studijním domovem na sice někdy dlouhých, ale krásných šest let – i za toto životní nasměrování vděčím právě jí. Neskutečně jí záleželo na tom, aby se jejím studentům dařilo. Dáša byla člověk, který mě hluboce inspiroval. Navždy má můj obdiv, úctu a respekt. Vyjadřuji hlubokou soustrast její rodině. Eliška Císařová / Waldová Absolvent GYBU, 5.C 1999

Na Dášu moc ráda vzpomínám, naučila mne základy španělštiny s takovým nadšením a trpělivostí, že jsem začala cestovat po Španělsku, kde jsem do té doby nikdy nebyla. Díky Dáše jsem poznala krásy španělského jazyka a celé španělské země, kde mám v současné době několik dobrých přátel. Upřímně jí za tohle a za mnoho dalších hezkých vzpomínek a věcí děkuji.

Muchísimas gracias por todo, Dáša. Te debo mucho ... Un abrazo al cielo Katka K.