Lubomír Janata

Lubík byl obyčejný kluk s neobyčejným srdcem. Od malička miloval psy – jeho pokoj byl plný knížek o různých plemenech, fotek a plyšáků ve tvaru štěňat. Když dospěl, jeho láska k chlupatým mazlíčkům se změnila v něco většího: stal se psovodem. Každý den pracoval s psím parťákem Ronem, který se stal jeho věrným přítelem.

Pak potkal Vojtu. Byl to ten typ kluka, co měl vždycky na rtech úsměv a zvláštní zálibu v černé kávě. Lubík nemohl uvěřit, jak rychle si padli do oka. Společné večery s Vojtou a psy byly jeho nejšťastnější chvíle. Přestože byl trochu nesmělý, s Vojtou se cítil, jako by mohl být sám sebou.

Jejich příběh byl plný drobných radostí: procházek v parku, filmových večerů a plánů na budoucnost. Lubík si někdy říkal, že láska – ať už ke psům nebo k Vojtovi – byla tím nejlepším, co ho v životě potkalo.