Poradna > Další články

Bohnický hřbitov aneb místo odpočinku bláznů a vrahů

Anna Janoštíková09. 03. 2021

Bohnický hřbitov, také přezdívaný jako hřbitov bláznů, by hodně lidí označilo jako jedním z nejstrašidelnějších míst v Praze. Pohřbívali se na něm pacienti přilehlého psychiatrického ústavu, ale také vrazi a násilníci. Toto záhadné místo je zahaleno mnoha historkami a legendami. Celý bohnický hřbitov je pro nás dodnes jedno velké tajemství.

Obsah

    Poloha a obecné informace

    Bohnický hřbitov se nachází v severní části Prahy, necelý kilometr od Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Vstoupit do něj bývalo možné dvěma branami, které jsou teď ale zamčené, protože celý objekt je od srpna roku 2020 veřejnosti oficiálně uzavřen. Rozlohu má hřbitov zhruba dva a půl hektaru a je na něm pohřbeno kolem 4 200 zesnulých. 

    Historie

    Hřbitov byl založen a otevřen 12. září 1909 jako součást Psychiatrické léčebny, určen především k pohřbívání zesnulých pacientů. Prvním pohřbeným byl 24. září 1909 jedenáctiletý chlapec, pacient František Jankovský, který trpěl vodnatelností mozku. Ročně zde bylo pohřbíváno kolem 80 pacientů. Bohnický hřbitov se ale stal posledním místem odpočinku i pro sestry, ošetřovatele nebo místní úředníky. 

    V roce 1916 byli nedaleko hřbitova v zajateckém táboře držení Italští vojáci. Většina jich toho roku podlehla během epidemie tyfu. Během první světové války pak byli do psychiatrického ústavu přesunuti pacienti z Tridentu a léčba mnohých z nich končila smrtí v důsledku onemocnění nebo sebevraždou. Bohnický hřbitov se stal domovem pro všechny zmiňované italské vojáky i zesnulé pacienty.

    Roku 1951 se na území přestalo pohřbívat a byl také zrušen kostel i ústavní duchovní správa. O 12 let později, na začátku roku 1963 byl objekt předán do správy Pohřební službě hlavního města Prahy. Ta se o něj nestarala a nechala jej chátrat a zpustnout. 

    Současnost

    Dnes je hřbitov oficiálně uzavřen, náhrobky se rozpadly nebo jsou rozkradené, jejich zbytky jsou porostlé břečťanem, kaple byla vyrabována a vypálena a nyní se podobá spíše zřícenině. I přes uzamčené brány je ale místo atraktivní lokalitou pro nadšence, kteří věří v duchy nebo naopak nevěří a jsou zvědaví, co z báchorek povídajících se o pohřebišti bláznů je pravda. Lovci duchů zaznamenávají náhlé elektromagnetické i teplotní výkyvy a věří, že je způsobují duše mrtvých čekající na vysvobození. Tvrdí taky, že největší návaly negativní energie jsou cítit v jihovýchodním rohu hřbitova. Tam totiž navždy odpočívají vrazi, násilníci a devianti. 

    Satanistické rituály

    V Česku dodnes žijí desítky občanů, kteří vyznávají satanismus a sdružují se ve vlastní církvi. Pravidelně se scházejí, aby společně prováděli obřady a rituály. V 80. letech 20. století byl satanismus nelegální a hřbitov byl tajným místem pro schůzky a vykonávání rituálů. Satanistická církev byla toho času poměrně velká, proto se nakonec několika policistům podařilo dostat do jejich řad a získat potřebné informace. Všichni členové potom byli při jednom z rituálů na hřbitově obklíčeni a zatknuti. 

    Legendy

    Otýlie Vranská 

    Otýlie byla slovenská prostitutka, která žila v Praze. V září roku 1933 byla brutálně zavražděna, její tělo bylo po kusech uloženo do dvou kufrů a posláno vlakem do Košic a Bratislavy. Vrah, který zločin spáchal, nebyl nikdy dopaden. Během následujících 30 let vznikl nespočet spekulací a teorií. Spousta lidí se k vraždě chtěla dokonce přiznat - posílali policii dopisy s doznáním, většina z nich byla ale pouze zoufalým voláním o pozornost. Jen jeden z dopisů mohl potencionálně být od skutečného vraha. Policie toto psaní obdržela krátce po vraždě, kdy ještě nebyly všechny detaily uveřejněny. Pisatel je přesto v dopise zmínil. Přiznal se zároveň k nevyřešené vraždě jiné pražské prostitutky. Avizoval také, že ve vraždění bude pokračovat. Vina odesílatele těchto dopisů ale nikdy nebyla potvrzena, protože se policii nepodařilo ho dopadnout ani zjistit jeho jméno. Přezdívalo se mu Fantom ulice. 

    Ostatky Otýlie Vranské jsou uložené na hřbitově bláznů a existují spekulace, že její vrah je na hřbitově s ní. Když se nepodařilo dopadnout Fantoma ulice, snažila se spousta jiných narušených mužů prokázat, jako vrahové. Jedním z nejvěrohodnějších kandidátů byl četař Pavlíček. Než byl ale schopen dokázat, že byla brutální vražda opravdu jeho dílem, spáchal sebevraždu, po které byl pohřben na stejném hřbitově, jako Otýlie. Je tedy možné, že jsou jak oběť, tak vrah i po téměř sto letech pořád spolu. Je to ale pravda? Případ Otýlie Vranské je dodnes označován jako nejznámější neobjasněná vražda české kriminalistiky. 

    Gavrilo Princip

    Politický aktivista ze Sarajeva známý především kvůli aktu z 28. června 1914, kterým zahájil 1. světovou válku. Zmiňovaný den Gavrilo spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou a tím spustil lavinu událostí, vedoucí k 1. světové válce. Byl poté odsouzen k 20ti letům ve vězení. Jelikož mu v době rozhodování o jeho osudu nebylo 20 let, nemohl mu být udělen trest smrti. 20 let vězení bylo to nejhorší, co mohl dostat. Byl vržen do cely za příšerných podmínek. Několikrát se i pokusil o sebevraždu. Nakonec zemřel na tuberkulózu v české věznici Terezín jen o několik let po atentátu - 28. dubna 1918.

    V roce 1942 se německým bezpečnostním složkám podařilo rozbít ilegální odbojovou skupinu z Psychiatrické léčebny v Bohnicích a zjistit díky tomu, že Gavrilo Princip byl po jeho smrti dne 1. května 1918 uložen do hrobu na Bohnickém hřbitově. Hrob zůstal neoznačený. Hrobník, který pohřbení prováděl, byl podroben výslechu, při kterém tvrdil, že Gavrilo byl v jeho seznamu mrtvých uveden pod jménem Karel Chotěšovský jako demobilizovaný kaprál od 28. pěšího pluku.