Mluvit o smrti není běžné. V rodinách se toto téma obvykle obchází či přímo potlačuje, pokud s ním někdo přijde. Každý by měl mít bezpečný prostor o své smrti a posledních přáních mluvit. Pokud náš blízký hovoří o své smrti smířeně, vyslechněme ho. Můžeme se také ptát na jednotlivé představy ohledně pohřbu. Najděme pro tuto konverzaci vhodný čas a místo. Není dobré na rozhovor tlačit a můžeme jej jen lehce naťuknout, abychom viděli reakci dotyčného. Pokud bude konverzace plynout přímo, můžeme se dostat k hypotetickým scénářům, co chci či nechci, až určitá situace nastane.
K rozhovoru se dá přijít také lehce přes příběh, který obě osoby znají. Například vzpomínkou na průběh obřadu někoho jiného. Co se nám líbilo a naopak nelíbilo.
Při naslouchání nesuďte a nehodnoťte, ať už se vám přání zdají jakkoliv netypická. Každý má představu o svém ideálním pohřbu jinou a obvykle se může i v čase měnit. Naše reakce by měly být respektující a akceptující.
Na jaké otázky je dobré se zaměřit?
Oznámení úmrtí
Které své pozůstalé bych rád/a požádal/a, aby zařídili můj pohřeb? Jak by se o mém úmrtí měli dozvědět blízcí?
Jak si přeji, aby vypadalo mé parte/smuteční oznámení?
Příprava na poslední rozloučení
Jak si přeji, aby bylo naloženo s mým tělem?
Kde si přeji být pohřben/a?
Jaké si přeji oblečení do rakve? Přeji si do rakve přiložit ještě něco jiného?
Jakou si přeji rakev/urnu?
Obřad posledního rozloučení
Přeji si, aby obřad vycházel z nějakého duchovního základu?
Kde si přeji mít obřad posledního rozloučení?
Kdo by měl být pozván na pohřeb a nemělo by se na něj zapomenout?
Přeji si květinové dary? Jaké jsou mé oblíbené květiny?
Jaké písně si přeji zahrát? Přeji si živou či reprodukovanou hudbu?
Přeji si při obřadu promítání fotek či videoprojekci?
Smuteční slavnost
Přeji si smuteční hostinu či jinou formu setkání pozůstalých po pohřbu? Co by se na ní mělo padávat?
Jaké jídlo či pití? Přeji si speciální program?
Vzpomínky
Jak si přeji, aby byla uchovávána má památka? Jakým způsobem na mě mohou mí blízcí vzpomínat?
Jak má vypadat místo mého posledního spočinutí? Kdo se bude o hrob starat?
Jak má být po mé smrti naloženo s mým virtuálním odkazem?
Co se má stát s mými osobními věcmi?
Přeji si někomu něco věnovat?
Přeji si napsat pozůstalým dopis, zanechat jim video či vzkaz?
Poslední přání
Mám nějaké poslední přání, které ještě nebylo vyjádřeno?
Jak bych si přála, aby si mě pozůstalí pamatovali?
Čeho se bojím?
Proč současná medicína potřebuje dárce těl?
Současná medicína umí stále více a lépe rozpoznávat poruchy a choroby těla i duše, prodělává bouřlivý vývoj v diagnostických i léčebných postupech a metodách. Stále však stojí na základech poznání stavby a funkce lidského těla, jež je již po desetitisíce let neměnná, avšak dosud do všech podrobností nepoznaná. Každý budoucí lékař tak musí projít nejen výukou nejnovějších vyšetřovacích a léčebných postupů a použití vhodných přístrojů, ale zejména postupným poznáváním stavby a činnosti lidského těla. K tomu mu slouží několik předmětů teoretického studia medicíny a mezi nimi zaujímá stěžejní místo anatomie. Výuka sestává z přednášek a seminářů, studia knih, obrazů získaných z rozličných vyšetřovacích metod (rentgen, počítačová tomografie, nukleární magnetická rezonance, ultrazvuk). Klíčové je však pro budoucího lékaře seznámit se s vlastnostmi a stavbou lidského těla přímo. K tomu slouží těla získaná od dobrovolných dárců pro výukové a vědecké účely. Díky možnosti provádět poznávací (anatomickou) pitvu do nejmenších podrobností, studovat velikost, uložení a vzájemné vztahy jednotlivých částí a orgánů lidského těla neustále zdokonaluje svoje znalosti a představu o těle jako celku. Učí se rozeznávat, co je přirozené a zdravé, a co je již poškozené, nemocné či tělu cizí. Na základě dokonale nabytých znalostí anatomie pak může zdokonalovat svoje léčebné možnosti a schopnosti. Aby tomu tak bylo i nadále, pro nově příchozí pokolení studentů lékařství je třeba mít dostatečné množství těl zemřelých dárců pro výuku. Je tedy třeba jak nových lékařů, tak dárců těl, kteří po své smrti přenechají své ostatky pro výuku těchto budoucích lékařů.
V minulosti se používala těla odsouzených k trestu smrti, těla zemřelých bez příbuzných či potomků nebo v době největších krutostí těla vězněných. V současnosti se ve všech vyspělých zemích používají výhradně těla dobrovolných dárců, kteří se na základě dostupných informací a svého přesvědčení rozhodnou, že až přijde jejich čas, mohou být jejich tělesné pozůstatky využity pro výukové účely mladých lékařů.
Darování orgánů
V České republice je právně zakotven předpokládaný souhlas s darováním orgánů po smrti s tím, že každý má možnost vyjádřit svůj nesouhlas. Tento nesouhlas lze evidovat v tzv. Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným darováním tkání a orgánů. Pokud nebylo prokázáno, že zesnulý vyslovil za svého života prokazatelně nesouhlas s posmrtným odběrem, platí, že s odběrem souhlasí.