Pokud jste jmenován v závěti, stáváte se dědicem. Nezáleží už na tom, jestli jste vypravovali pohřeb nebo ne. Jako dědic máte právo dědictví buď přijmout nebo odmítnout. Úkon odmítnutí nebo přijetí dědictví můžete učinit kdykoli po smrti zůstavitele, nejpozději však do jednoho měsíce od toho, kdy jste byli soudem o právu dědictví odmítnout či odmítnou vyrozuměni.
Přijmutí dědictví
Pokud chcete dědictví přijmout, pamatujte na to, že budete dědit nejen majetek, ale také dluhy a to v jejich plné výši, nejen do výše hodnoty zděděného majetku. Pokud do jednoho měsíce od toho, co vás notář informuje o vašem právu dědictví odmítnou a vyrozumí vás s následky tohoto rozhodnutí, neodmítnete dědictví, automaticky se předpokládá, že dědictví přijímáte.
Odmítnutí dědictví
Odmítnout dědictví můžete pokud jste nepominutelný dědic, i jakýkoliv jiný dědic. U nepominutelného dědice je však rozdíl v tom, že můžete odmítnout dědictví s tzv. výhradou povinného dílu (viz níže).
Odmítnout dědictví lze výslovným prohlášením vůči soudu, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy vás soud vyrozuměl o vašem právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí. Máte-li bydliště v zahraničí, je lhůta pro odmítnutí 3 měsíce. Soud může se závažných důvodů lhůtu prodloužit. Prohlášení o odmítnutí musí být jednoznačné a nesmí obsahovat podmínky, výhrady nebo prohlášení, že odmítáte jen část dědictví.
V praxi dochází k odmítnutí dědictví většinou při jednání před soudem. Odmítnutí dědictví je tak zachyceno do soudního protokolu. Pokud dědictví odmítnete, je na vás pohlíželo, jakobyste dědictví nikdy nenabyli. Prohlášení o odmítnutí dědictví je konečné a nelze jej vzít zpět. Na vašeho místo, jako dědice, který svůj dědický podíl odmítl, nastupují další osoby předpokládané zákonem.
Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu
Institut umožňující nepominutelným dědicům odmítnout dědictví s tím, že jim však připadne 1/4 jejich zákonného dílu nezatížená dluhy. Povinný díl se vypočítává z čisté hodnoty majetku zesnulého po odečtení dluhů. Pokud potomci odmítnou dědictví s výhradou povinného dílu, na jejich místo i tak nastupují další zákonní dědicové a ti jsou povinni vyplatit nepominutelným dědicům právě ten podíl, na který mají zákonný nárok.
Vzdání se dědictví
Dědic, který dědictví neodmítl, se ho může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice. Učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Je však zapotřebí, aby s tím i druhý dědic souhlasil. Pokud s tím nesouhlasí, ke vzdání se dědictví se nepřihlíží.
Dědictví se lze vzdát zcela nebo zčásti. Vzdáváte-li se části svého dědického podílu, pokračujete v řízení o pozůstalosti jako dědic. Zvolíte-li první variantu, přestanete být dědicem a nestanete se jím ani v případě, když se v budoucnu objeví další majetek zesnulého. Vše musí být učiněno jen před soudem do protokolu v řízení o pozůstalosti.
Jakmile jste vyrozuměn o vašem dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout, a vyjádříte se tak, že dědictví neodmítáte, můžete se vzdát dědictví ve prospěch jiného dědice do doby:
než bude se všemi dědici uzavřena dohoda o výši dědických podílů,
než bude se všemi dědici uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti
nebo než soudní komisař vydá usnesení o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů.
Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.
Typy odkazů v závěti
Váš blízký, zůstavitel, neboli ten, kdo závěť sepsal, v ní mohl dědictví rozdělit několika způsoby. Jedním z nich je rozdělení majetku procenty (např. každý dědic dostane 50%). Druhým ze způsobů je určení konkrétních věcí, které jednotlivým dědicům připadnou. Dále je možné tyto dva způsoby nakombinovat a například pouze některé věci přidělit konkrétním dědicům a zbytek rozdělit procentuálně. Další formou věnování majetku v závěti je odkaz.
Jak funguje odkaz
Běžně je v dědickém právu uplatňovaný princip univerzálního dědického nástupnictví. To znamená, že dědic nastupuje do práv i povinností zesnulého. Jinými slovy přebírá po zesnulém jak majetek, tak dluhy. Odkaz je výjimkou tohoto pravidla.
Osoba, které je v závěti věnováno něco formou odkazu není dědicem, ale odkazovníkem. Vzhledem k tomu, že odkazovník není dědicem, vzniká mu pouze nárok na vydání určité věci, nevzniká mu už ale povinnost hradit jakékoli dluhy, které jsou součástí pozůstalosti.
Z celkových 100% dědictví je možné formou odkazů věnovat maximálně 75%.
Konverzace s rodinou o závěti
Spory o majetek bývají středem rodinných konfliktů, proto je dobré otázky ohledně dědictví a závěti řešit za života. Přestože závěť a její obsah závisí na jednom člověku, po kterém se bude dědit, je třeba brát v potaz také rodinné vztahy. Závěť musí být sepsaná tak, aby byl majetek spravedlivě a specificky procentuálně jednotlivým členům rodiny rozdělen. Jinak může být považována za neplatnou. Doporučujeme tedy vždy obsah závěti nechat překontrolovat firmami, které se dědictvím zabývají, právníky nebo u notáře, kde se dá závěť také uložit.
Je vhodné, aby byli členové rodiny srozuměni o rozhodnutí ještě za života. Pokud jsou vztahy napjaté, obrovskou roli může sehrát profesionální mediátor.
Mediátor je speciálně vyškolený člověk, který pomáhá řešit závažné spory, vyjednávání a řešení konfliktů. V rámci mediace poslouchá a vnímá všechny strany sporu a pátrá, jaké jsou jejich skutečné potřeby a motivace. Je vázán mlčenlivostí. Nehodnotí, ale pomáhá hledat nejlepší možné řešení pro danou situaci za daných okolností. Kromě rozvodových, sousedských či komunitních problémů se mediátoři zaměřují také na otázky dělení majetku tedy:
úpravy majetkových vztahů za života zůstavitele (tj. uzavření dědické smlouvy, sepis závěti atd.)
uzavření dědické dohody
rozdělení majetku v rámci dědického řízení
následné nápravy mezilidských vztahů narušených spory v dědickém řízení
Vhodného mediátora lze najít přes mediační službu v daném městě či na internetu. Můžete se také obrátit na nás a my vás propojíme s ověřeným odborníkem, se kterým máme dobré zkušenosti a bude se hodit právě pro vaši situaci.
Jaký je postup, pokud je dědicem nezletilé dítě?
Pokud je dědicem nezletilé dítě, tedy dítě, které před koncem dědického řízení nedosáhlo 18ti let, je během řízení zastoupeno opatrovníkem, který je jmenován soudem.
Po ukončení dědického řízení je nezletilému dítěti soudem jmenován správce jmění, který se stará o nabyté dědictví až do doby dosažení jeho zletilosti a tedy i plné svéprávnosti.
Kdo může být opatrovníkem a co opatrovník dělá?
Opatrovníkem může být zákonný zástupce (rodič) dítěte, pokud to nevylučuje střet zájmů, tzn. pokud zákonný zástupce není také účastníkem dědického řízení. Soud může jmenovat opatrovníkem pro dědické řízení i jinou, dítěti blízkou osobu, například prarodiče nebo advokáta zapsaného v seznamu vedeném soudem, případně orgán sociálně právní ochrany dětí.
Opatrovník zastupuje v dědickém řízení dítě při procesních úkonech. V případě větších a zásadních rozhodnutí, například odmítnutí dědictví, je nutné mít k provedení úkonu také souhlas soudu.