Olšanské hřbitovy v Praze: Informace, zajímavosti, plán a mapa hrobů

Anna Janoštíková08. 03. 2021

Olšanské hřbitovy, nacházející se v Praze na Žižkově, jsou rozlohou největším pohřebištěm České republiky. Od vzniku na nich byly pohřbeny zhruba dva miliony zesnulých. Dohromady je komplex tvořen dvanácti hřbitovy, které se rozkládají na ploše 50,17 hektaru. V následujícím článku se dočtete více o jejich historii, o významných osobnostech, které jsou na Olšanských hřbitovech pochovány i o aktuálním dění.

Obsah

    Otevírací doba a provozní informace

    Olšanské hřbitovy jsou veřejnosti otevřeny podle standardní otevírací doby i během koronavirové krize. 

    Otevírací doba:

    leden - únor 8 - 17 hod březen - duben 8 - 18 hod květen - září 8 - 19 hod říjen 8 - 18 hod listopad - prosinec 8 - 17 hod

    Na následujících obrázcích si můžete prohlédnout mapy Olšanských hřbitovů.

    Historie

    Pozemek pro první hřbitov, kde se původně nacházela osala Wolšany, koupila obec Praha roku 1558 od rytíře Viléma z Hradešína. Prvotní záměr bylo vybudování morového hřbitova. V roce 1680 byla Praha postižena velkou morovou epidemií, kdy bylo během jen několika týdnů zaznamenáno více než 32 tisíc mrtvých. Na pozemku hřbitova byl téhož roku postaven kostel zasvěcený patronům ochraňujícím město před morem - svatému Rochovi a Rozálii. Těla zemřelých pak byla ukládána do šachet v okolí kostela. V letech 1713 až 1714 postihla město další vlna morové epidemie, při které bylo ve stejných místech pohřbeno dalších zhruba 12 tisíc obětí. Tato vlna choroby si vyžádala rozšíření hřbitova. Ten se tehdy nacházel daleko za branami města. Množství zesnulých rozšířila později vojska krále Bedřicha, která pronásledovala armádu Marie Terezie. V letech 1771 až 1772 následovala další vlna moru. 

    V roce 1787 zakázal císař Josef II. pohřbívání uvnitř Prahy a rozhodl, že dále bude Olšanský hřbitov centrálním katolickým hřbitovem pro pravobřežní pražské čtvrti. Ve stejném roce byl bývalý morový hřbitov přeformován na oficiální I. hřbitov a zároveň byl založen a vysvěcen nový II. hřbitov. V roce 1838 pak byly Olšany rozšířeny o další, III. hřbitov. Roku 1860 se na I. hřbitově přestalo pohřbívat. Následně byl o dva roky později zřízen nový, IV. hřbitov a jen o několik měsíců nato V. hřbitov, který byl ale určen jen pro pohřbívání do hrobek. Roku 1866 se přestalo pohřbívat na hřbitovech II. - IV. O 20 let později byly vysvěceny hřbitovy VI. a VII. V roce 1889 pak hřbitovy VIII. a IX. 

    V květnu roku 1900 byl slavnostně otevřen 1. obecní hřbitov, při příležitosti převezení ostatků P. J. Šafaříka ze zrušeného evangelického hřbitova v Karlíně. X. hřbitov byl otevřen roku 1910. Poslední částí, která se k Olšanským hřbitovům připojila, byl 2. obecní hřbitov v roce 1917. 

    Současnost

    V současnosti je zrušený I. hřbitov za zdmi Olšanských hřbitovů. Stále jej ale připomínají náhrobky u hřbitovní zdi okolo kaple sv. Rocha a Rozálie. Součástí komplexu jsou Čestná vojenská pohřebiště obětí první světové války a legionářů, československých členů Britského královského letectva, obětí Pražského povstání roku 1945, Commonwealthu, rudoarmějců a bulharských vojáků. Dále na hřbitovech najdeme pomník příslušníků policie a četnictva, kteří zahynuli v letech 1939 až 1945. Tato pietní místa a pohřebiště se nacházejí na 2. obecním hřbitově 

    Na pozemku se nachází také několik zajímavých staveb. Jednou z nich je například Ústřední obřadní síň, která se nachází vlevo od hlavní brány do hřbitova. Nová obřadní síň se nachází na 1. obecním hřbitově. Na 2. obecním hřbitově se mimo významných pohřebišť nachází také pravoslavný Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice, který byl postaven podle návrhu architekta Vladimíra Brandta. V chrámu se do dnešního dne pravidelně konají pravoslavné bohoslužby. Pro organizaci pohřbu v některé ze smutečních síni tohoto hřbitova kontaktujte Pohřební službu v Praze.

    Uprostřed Čestného vojenského pohřebiště vojáků 1. světové války se nachází stavba ossaria, kterou navrhl architekt Břetislav Svoboda. V podzemí budovy byly roku 1930 uloženy ostatky 3 155 vojáků, kteří během 1. světové války zahynuli v pražských lazaretech.

    Olšanské hřbitovy v číslech

    Na Olšanských hřbitovech je nyní kolem 25 tisíc hrobek, skoro 200 kaplových hrobek, 65 tisíc hrobů, 20 tisíc urnových hrobů, 6 kolumbárních zdí a dvě rozptylové loučky. Odhadovaný počet pohřbených je tedy kolem 2 milionů zesnulých. Největším pomníkem je hrobka Hrdličkova a její rozloha je 98 metrů čtverečních. Nejstarší hrobkou je Zelenkova hrobka, která je na hřbitovech od roku 1799 a zabírá plochu 87,5 metrů čtverečních. 

    Krematorium 

    V letech 1921 až 1932 bylo na území 1. obecního hřbitova krematorium, svého času jediné a první krematorium na území Prahy. Budova se nachází v blízkosti křižovatky ulic Želivského a Vinohradská a nyní je využívána jako Nová obřadní síň. 

    První kremace v Praze proběhla 23. listopadu 1921. V roce 1926 byla vyhlášena veřejná soutěž na vytvoření návrhu nového kremačního zařízení na Vinohradech. Soutěže se zúčastnilo 40 architektů. Se svým konstruktivistickým návrhem, který obsahoval i urnový háj, zvítězil architekt Alois Mezera. Výstavba začala v roce 1929 a trvala zhruba dva a půl roku. Slavnostní otevření proběhlo v lednu roku 1932 a byl ho přítomen i tehdejší primátor JUDr. Karel Baxa. Samotný provoz byl zahájen 4. dubna 1932. Téhož dne byl zároveň zastaven provoz provizorního krematoria v Olšanech.

    Významné osobnosti pohřbené na Olšanských hřbitovech

    Na Olšanských hřbitovech leží řada významných osobností, jako například Jan Palach, Klement Gottwald, Karel Jaromír Erben, Viktor Dyk nebo Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Zde naleznete kompletní seznam všech osobností ležících na Olšanských hřbitovech.

    Židovské hřbitovy

    Součástí komplexu je i Nový židovský hřbitov včetně dvou obřadních síní, jedna je ve funkcionalistickém a druhá v novorenesančním stylu. Židovský hřbitov je považován za samostatnou část komplexu. Byl založen roku 1889 a od roku 1964 je zařazen na seznam kulturních památek. Jsou na něm pochováni například Franz Kafka, Ota Pavel nebo Arnošt Lustig.