Poradna > Další články

Pardubické krematorium aneb druhé nejstarší krematorium v České Republice

Anna Janoštíková07. 03. 2021

Pardubické krematorium je ikonické pro svůj nevšední vzhled. I díky němu se stalo národní památkou, na kterou je město Pardubice velice pyšné. Historie budovy a svatby jako takové, začíná už na počátku 20. století, konkrétně roku 1918, kdy se Rada města rozhodla, že chce krematorium zřídit.

Obsah

    Historie

    Po rozhodnutí městské Rady v Pardubicích byla na návrh vypsána soutěž, které se zúčastnily desítky architektů. V roce 1919 byl pak jeden konkrétní návrh vybrán a s ním i architekt budovy - Pavel Janák. Celá stavba je postavena v rondokubistickém stylu a její výstavba trvala 13 měsíců, od srpna 1922 do září 1923. Celkové náklady na stavbu i vybavení krematoria činily 1,9 milionu korun. Projekt měla na starosti firma Karel Kohout a Jaroslav Krupař. Návrh byl do detailů propracován a to jak exteriér, tak interiér, na kterém se podílel i malíř František Kysela. Historicky první kremace proběhla 29. září 1923. V roce 1958 byla budova krematoria zařazena do národních nemovitých kulturních památek.

    Rekonstrukce

    Roku 1995 bylo původní spalovací zařízení uvedeno mimo provoz a proběhla výstavba nové, navazující spalovací budovy. V roce 1997 potom proběhla výměna střešní krytiny zároveň s obnovením originální malby. Celý proces stál město Pardubice více než 5 milionů korun. 

    Od roku 1998 se stala novým vlastníkem budovy akciová společnost Služby města Pardubic, která krematorium vlastní dodnes. Změnou majitele přišla na řadu i spousta dalších inovací. Během pěti let proběhla generální rekonstrukce elektrorozvodů, byly vybudovány nové chladírny, mrazírna a bylo nainstalováno nové zdvižné zařízení pro katafalk. Upraveno bylo i sociální zázemí pro zaměstnance a velké množství financí bylo investováno do odstranění zemní vlhkosti budovy. Celkově tyto opravy stály přes 4 miliony korun. 

    V roce 2004 přišel čas na další opravy a inovace které trvaly zhruba 5 let. Zahrnovaly především výstavbu malé obřadní síně, čekárny a sociálního zařízení pro účastníky obřadů, renovaci vstupního schodiště a skladu pro květinové dary. Byla vybudována také nová kancelář obřadníka. V závěrečné fázi úprav bylo nainstalováno zařízení, které umožňuje bezbariérový přístup imobilním hostům. Celý projekt rekonstrukce byl ukončen v roce 2009 obnovou fasády. Všechny stavební práce provedla firma Chrpa s.r.o. a celkové náklady činily téměř 20 milionů korun. Hlavním investorem byly Služby města Pardubic a.s., ale nemalými částkami přispělo i Statutární město Pardubice, Ministerstvo kultury a Pardubický kraj. Po skončení rekonstrukce v roce 2010 bylo pardubické krematorium prohlášeno za národní kulturní památku. 

    Aktuální provoz a Covid-19

    V současné chvíli proběhne v krematoriu kolem čtyři tisíce kremací ročně. Těla zesnulých se pálí v pecích za teploty 900 až 1000 stupňů Celsia. Doba trvání jedné kremace je zhruba hodinu a deset minut. 

    Kvůli koronavirové krizi se rapidně zvýšily počty kremací a zaměstnanci byli nuceni na situaci reagovat přidáním jednoho obřadního i provozního dne navíc. Nyní krematorium funguje i v sobotu, ve kterou dřív bývalo zavřené. Také obřady se dříve konaly pouze tři dny v týdnu, nyní jsou to dny čtyři. Za standardního provozu proběhlo většinou kolem 350 žehů za měsíc. Teď je to díky Covidu až 650 měsíčně, téměř dvakrát tolik.

    Spalovač mrtvol

    V roce 1968 byl natočen film Spalovač mrtvol, který se mimo jiné natáčel i v pardubickém krematoriu. V záběrech můžete vidět jak exteriér, tak interiér tehdejší budovy. Prostory žároviště, které z filmu můžete znát, byly tehdy přímo pod velkou obřadní síní. Nyní už tyto procesy probíhají v nových pecích v přistavěném novém traktu. Hotový film se v krematoriu i několikrát promítal.