Poradna > Další články

Krematorium Strašnice aneb největší krematorium v Evropě

Anna Janoštíková08. 03. 2021

Strašnické krematorium leží, navzdory svému názvu, na území Vinohrad a je obklopeno Vinohradským hřbitovem. Rozlohou je největším a zároveň jedním z nejstarších krematorií v Evropě. I díky tomu je zapsáno v seznamu nemovitých kulturních památek.

Obsah

    Historie

    První krematorium v Praze bylo pouze provizorní a bylo vytvořeno upravením obecní kaple v Olšanských hřbitovech. První kremace v Praze tedy proběhla 23. listopadu 1921. Toto provizorní řešení fungovalo více než 10 let. 

    V roce 1926 byla vyhlášena veřejná soutěž na vytvoření návrhu nového kremačního zařízení na Vinohradech. Soutěže se zúčastnilo 40 architektů. Se svým konstruktivistickým návrhem, který obsahoval i urnový háj, zvítězil architekt Alois Mezera. Výstavba začala v roce 1929 a trvala zhruba dva a půl roku. Slavnostní otevření proběhlo v lednu roku 1932 a byl ho přítomen i tehdejší primátor JUDr. Karel Baxa. Samotný provoz byl zahájen 4. dubna 1932. Téhož dne byl zároveň zastaven provoz provizorního krematoria v Olšanech. 

    Roku 1958 byla budova zařazena na seznam kulturních nemovitých památek.

    Provoz během nacismu a komunismu

    V období totality byly ve strašnickém krematoriu spalovány oběti policejních mučení, tajných poprav a vykonstruovaných procesů. Urny byly ukládány anonymně do společného pohřebiště, příbuzní měli zakázáno být přítomni u obřadů, nesměli následně převzít urnu a mnohdy byli o zpopelnění informování až zpětně. Tehdejším ředitelem krematoria byl František Suchý a ten se svým synem vedl tajný seznam všech spálených těl. Také podávali příbuzným informace o úmrtí jejich blízkých. Popel obětí měli přikázáno sypat do kompostu. I přes tento příkaz ale lidské ostatky ve formě popela schovávali a evidovali jména všech zpopelněných osob. Za to jim hrozil vážný trest a František Suchý byl za tuto činnost nakonec odsouzen k odnětí svobody na 25 let. 

    Během druhé světové války bylo v tzv. třetí noční směně, jak se zpopelňování obětí říkalo, zpopelněno kolem 2 200 osob. 

    Architektura

    Dominantou celého krematoria je velká obřadní síň s celkovou kapacitou 200 osob, z toho 63 míst je k sezení. Plocha síně je 450 metrů čtverečních a výška místnosti je 16 metrů. Katafalk je vysoký dva a půl metru hlavně z důvodu bezproblémové viditelnosti z jakékoliv části obřadní síně. Nad katafalkem je umístěna plastika sochaře J. Palouše, která znázorňuje pět životních etap - zrození, dětství, dospívání, založení rodiny a smrt. Dále je součástí krematoria malá obřadní síň, také nazývána Baxova. Je umístěna vpravo od velké obřadní síně a její kapacita je 56 osob, z toho 24 míst k sezení. Samotná hlavní budova je obklopena urnovým hájem, pohřebištěm s urnovými hroby a navazujícím Vinohradským hřbitovem. Ten je ale od areálu krematoria oddělen zdí. Každý celek je pod správou někoho jiného, propojeny jsou pouze brankou ve zdi u budovy krematoria. 

    Známé osobnosti pohřbené v urnovém háji

    V strašnickém krematoriu byla zpopelněna a pohřbena řada významných osobností. Jednou z nich je například český básník a politik Ivan Skála, malíř Karel Langer, spisovatel a básník Jan Pilař nebo sportovec a atlet Jiří Skobla.