Poradna > Další články

Kremace: Průběh, cena, a další zajímavosti

Anna Janoštíková11. 04. 2022

Kremace, nazývaná také jako zpopelnění či pohřeb žehem, je v České Republice velmi populární. Při zařizování pohřbu se pro ni rozhodne až 97% naší populace. Jak ale samotná kremace probíhá, jak dlouho trvá a kolik stojí? Jak její cenu může ovlivnit například váha člověka nebo jiné faktory? Jaké jsou možnosti smutečního rozloučení, pokud se rozhodnete pro pohřeb žehem? A v neposlední řadě - bolí kremace? Tohle všechno a ještě víc jsme se rozhodli pro vás shrnout do jednoho přehledného článku.

Obsah

    Jak probíhá kremace?

    Příprava zesnulého na pohřeb žehem

    Stejně jako při pohřbu do země, tak i při pohřbu žehem je předem zesnulý patřičně chystán. Pracovníci pohřební služby jsou povinni tělo omýt, upravit a převléknout do šatů, které zesnulémnu pro jeho poslední cestu poskytla rodina. Pokud rodina nemá žádné vhodné šaty k dispozici, oblékne pohřební služba zesnulého do smutečního rubáše.

    Do rakve je možné nebožtíkovi vložit na cestu mimo oblečení i jiné předměty, jako například fotografie, polštářek pod hlavu, dečku, plyšové zvířátko nebo cokoli jiného, co byste chtěli, aby váš bllízký měl navždy u sebe. Všechny věci, které pohřební službě předáte, aby do rakve umístila, budou zpopelněny spolu s tělem zesnulého.

    Průběh žehu

    Před samotným zpopelněním musí být pec předehřátá na dostatečnou teplotu. Aktuální stav teploty v peci je hlídaný počítačem. Pro žeh by tedy teplota měla být 750 - 800 stupňů Celsia. Ve spodní části pece, v tzv. dopalovací komoře, je teplota až 850 stupňů. Samotná délka žehu záleží na hmotnosti zesnulého, bývá to ale mezi 60 a 90 minutami. Po skončení kremačního programu musí pracovník krematoria, palič, vymést popel a nespálené zbytky do nádoby ve spodní části pece, kde zhruba 40 minut probíhá chlazení pomocí nepřímého proudu vzduchu.

    Zpracování popela a uložení do kremační urny

    Vychlazený popel se v chladící nádobě vkládá do kulového mlýnku, který je nazýván kremulátor. Má v sobě litinové koule, pomocí nichž jsou zbytky kostí a jiných nespálených součástí rozemlety na jemný prach. Ten postupně propadá trychtýřem dolů do kremační urny. Po uplynutí cca 10 minut zbudou v původní nádobě s popelem pouze části umělých kloubů, chirurgické šrouby a vruty, hřebíky z rakve a také identifikační cedulka. Ta je pracovníky krematoria vkládána do rakve ještě před kremací. Nese na sobě unikátní číslo a jelikož je nepoškoditelná a putuje s nebožtíkem během celého procesu z rakve až do urny, je důkazem, že popel nebyl zaměněn. Na konci procesu je pokládána nahoru na popel v kremační urně. Zbytek nespálených ostatků je vyhozen. Urna je zapečetěna a poté předána pozůstalým.

    Náboženství a pohřbívání žehem

    Křesťanství

    Ke křesťanství neodmyslitelně patří víra ve zmrtvýchvstání a kremace byla dlouhé roky považována za popírání této skutečnosti. Spolu s rozšířením křesťanství v Evropě tedy pohřby žehem pomalu vymizely. Dekret Karla Velikého z roku 789 pohřeb žehem dokonce zakazoval. Ve středověku bylo zpopelnění (upálení) využíváno pouze jako forma potrestání. Postupem času, jak vznikala a rozšiřovala se velká města, čím dál více ubývalo místo pro hřbitovy. V 19. století se proto začala využívat kremace jako forma pohřbu. Roku 1874 Itálie přijala zákon, který jako první ve světě křesťanství povoloval pohřeb žehem. Dva roky nato bylo vystavěno v Miláně první krematorium.

    Katolická církev do dnešního dne preferuje pohřby do země, toleruje ale také kremaci. Jasně ovšem říká, že popel by po zpopelnění měl být uložen na posvěceném místě určeném k uložení lidských ostatků. Rozptyl v přírodě nebo ponechání popela doma tedy není přijatelné.

    Judaismus

    Pro Židy je kremace nepřijatelným způsobem pohřbení. Od starověku je zakázána.

    Islám

    I Islám je vůči pohřbívání žehem velmi neúprosný. Pro všechny vyznavatele tohoto náboženství platí striktní zákaz kremace za jakýchkoli okolností a zároveň požaduje vykonání všech rituálních zvyků.

    Historie kremace v České Republice

    Na našem území platil do roku 1918 kompletní zákaz provádění kremací. V roce 1919 byl vydán zákon obsahující pouze dva paragrafy, říkající, že pohřeb žehem je od 9. dubna 1919 povolen. První kremace byla provedena 23. listopadu 1921 v krematoriu v Olšanech.

    Uzákonění kremace jako přijatelné formy pohřbení bojovala především občanské sdružení Společnost přátel žehu, jejímiž předchůdci byli spolek Krematorium a Spolek přátel žehu. Toto sdružení se poté postaralo také o vystavění prvních 13ti krematorií na území tehdejšího Československa.

    Česká krematoria

    První české krematorium bylo postaveno v Liberci roku 1919, svého času ale nebylo povoleno jej využívat. V roce 1921 poté vzniklo první provizorní krematorium v Praze-Olšanech, které fungovalo do roku 1932. Nahrazeno bylo krematoriem Strašnice. Krematorium Motol bylo postaveno o více než 20 let později.

    Postupně vznikala další a další krematoria. Za zmínku určitě stojí například Krematorium Pardubice či Krematorium Brno na Jihlavské ulici. Obě tato krematoria se stala národní kulturní památkou.

    Dnes je na území České Republiky dohromady 27 krematorií, z nich některá jsou soukromá a některá obecní.

    Typy posledního rozloučení při pohřbu žehem

    Kremace bez obřadu

    Kremace bez obřadu je nejméně nákladnou možností pohřbu. Je to jednoduchý způsob, jak získat popel vašeho milovaného bez nutnosti tradičního obřadu ve smuteční síni.

    Zemřelá osoba je z místa úmrtí odvezena do krematoria k soukromé kremaci. To dává pozůstalé rodině čas a svobodu k uskutečnění vlastních pohřebních plánů. Popel je vypraviteli pohřbu předán v dočasné (kremační) urně. Následně si rodina může udělat svůj vlastní vzpomínkový rituál, než popel rozptýlí nebo vystaví doma. Pokud jste rozhodnuti pro kremaci bez obřadu, v našem dalším článku se můžete nechat inspirovat, jak naložit s popelem po jeho obdržení.

    Rozloučení v obřadní síni s následnou kremací

    Tento typ rozloučení začíná obřadem ve smuteční síni. Samotná kremace se obvykle uskuteční po obřadu a přátelé ani rodina nejsou jejími svědky. Popel je poté vrácen rodině v urně a může být buď vystaven, pohřben na hřbitově nebo rozptýlen na místě podle vašeho výběru.

    Kremace byla dříve považována za nenáboženský pohřeb. V posledních letech však mnoho církví uvolnilo své názory na kremaci, což z ní činí dobrou volbu pro náboženský i humanistický pohřeb. Tento způsob je hodně oblíbený například v pohřební službě Ostrava.

    Rozloučení v kostele s následnou kremací

    Rozloučení v kostele nebo kapli probíhá velmi podobně, jako rozloučení ve smuteční síni. Většinou se pro tuto variantu rozhodují nábožensky založené rodiny, které chtějí církevní obřad, netrvají ale na pohřbu do země.

    Rozloučení doma nebo v přírodě

    Pro rozloučení v přírodě, doma nebo na jakémkoli jiném atypickém místě je potřeba nejdříve provést zpopelnění. Samotné rozloučení potom probíhá pouze symbolicky s urnou. Na soukromém pozemku je například možné popel rozptýlit ke kořenům stromů, zasadit nový strom, rozprášit popel do tekoucí řeky nebo jen uložit do země v rozložitelné ekologické urně. Možností je mnoho a vše je jen na vás. S organizací netradičních rozloučení pomáhají v České Republice například Pohřební průvodci.

    Cena kremace a co ji ovlivňuje

    Cena kremace se liší v jednotlivých krematoriích. Hodně záleží na ceně energií apod., většinou se ale částka za samotný žeh pohybuje kolem 3 tisíc korun. To ale nikdy není suma, kterou zaplatíte pohřební službě. Mezi nejméně nákladné "balíčky", patří kremace bez obřadu, kde je mimo zpopelnění v ceně také vyzvednutí, manipulace a upravení zesnulého, základní bezobřadní rakev, tvorba parte a komunikace s příslušnými úřady. Za tuto formu obřadu si pohřební ústavy účtují kolem 15 tisíc korun.

    Jak zmiňujeme výše v tomto článku, částku za samotnou kremaci může ovlivnit váha a velikost zesnulého. Standardní kremační program je nastaven pro osoby do cca 100 kilogramů. Pokud je tedy někdo vyšší či hmotnější, zvyšuje se cena žehu a zároveň celkovou částku navýší také nutnost využít větší rakev.

    Jak naložit s popelem po kremaci

    Možností, co udělat s popelem vašeho blízkého potom, co vám jej pohřební služba předá, je mnoho. Můžete jej v ozdobné urně vystavit doma, zajistit uložení do hrobu, rozptyl nebo vsyp, můžete si nechat vytvořit kremační šperk nebo popel rozdělit. Více o těchto možnostech a také například o tom, jak vybrat správný typ a materiál urny si můžete přečíst v našem článku pojednávajícím právě o možnostech, jak s popelem naložit.

    Zajímavosti

    Vodní kremace

    Vodní kremace je relativně novou a ekologickou formou kremace, odborně nazývanou alkalická hydrolýza.

    Průběh

    Stejně jako klasická kremace, tak i její vodní alternativa redukuje lidské těla pouze na kosti. Zesnulý je umístěn do tlakové komory vyrobené z nerezové oceli. V této komoře cirkuluje speciální roztok, který obsahuje 95% vody a 5% hydroxidu draselného. Tato kapalina je zahřáta na 177 stupňů Celsia. Silný tlak roztoku rozkládá měkké tkáně a později i kosti samotné. Když je proces vodní kremace u konce, jejím výsledkem je kapalina, která poté projde čističkou odpadních vod. Tam jsou vyfiltrovány případné chemikálie, které může lidské tělo obsahovat. Nic škodlivého se tedy nedostává zpět do přírody. Stejně jako se mnoho lidí ptá, jestli klasická kremace bolí a odpovědí je jednoznačné ne, tak ani vodní kremace není bolestivá.

    Využívání vodní kremace ve světě

    Přestože je vodní kremace mnohonásobně šetrnější k životnímu prostřední a přírodě, není zatím často využívanou variantou. Křesťanské církve ji dokonce považují za zneuctění lidského těla. Postupně je ale tato forma pohřbení legalizovaná ve více a více státech. V USA je vodní kremace legální ve skoro polovině států, stejně tak už je povolena některými provinciemi v Kanadě, ve Velké Británii, Mexiku nebo Austrálii.